Tenkrát v zimě, to mi bylo 9 let, se taťka domluvil s kamarády, že vezmou děti a pojedeme společně na chatu do Všemil. Žádná mamka, teta, jen chlapi a děti.
Se ségrou jsme balíly už týden dopředu jak jsme se těšily. Mamka byla celá na větví, protože si živě dokázala představit, jak to bude vypadat v chatě, kde je 21 děti a 12 chlapů.
Když jsme dorazily na chatu, všechny děti se rozutekly a zabraly ta nejlepší místa - palandy.
Tatové nás hned vyhnaly ven, bylo tolik sněhu, že si ani nepamatuji, kdy naposled tak nasněžilo. Bobovaly jsme, saňkovaly, koulovaly. Taky tam byl pes jménem Ašok, měl takovou páru, že když jsem ho držela za vodítko, tak mě táhnul a já jela jak po másle. To byla prča. Odpoledne nás tatové musely nahánět, aby jsme se alespoň naobědvaly. Neměly jsme čas na jídlo.
Jeden den se sešli všichni chlapi v kuchyni a my děti jsme postupně zkoušely plnit domácí jitrnice, do dnes nechápu, jak to ten strejda dělal.
Každý den se rozdala služba a měla na starosti prostírání, úklid nádobí a také výdej jídla, na to jsme se vždy těšily, byly jsme u toho okýnka všichni tak důležitý, ale pak přišlo mytí a to si dovodete představit kolik tam toho bylo a tak jsme se schovávaly za chatou, aby nás tatové nenašli.
Mamce jsme volali každý den z telefonní budky, že jsme v pořádku,, to bylo ještě na telefonní karty.
Za týden se odjíždělo a my děti včetně chlapů jsme byli plní zážitků a dojmů.
Moc jsme se na mamku těsily, ale byla to úžasná dovolela s tím nejúžasnějším tátou. Děkujeme tati!