100 let
Čedoku
Jarka Vincourová | Slavičín

Bylo to 17.3.kdy jsme odletěli za teplem do slunného Ománu,do Salaláhu.Hotel se nacházel přímo na pláži ,spokojenost veliká .Dokonce se nám podařilo vidět skupinku delfínů na otevřeném moři,pro nás skutečný zážitek.Přestože naše dovolená byla jenom týdenní,Tak po třech dnech manžel v nějakém českém průvodci vyčetl,že v sobotu se konají ve městě trhy.Jelikož už jsme pokročilejšího věku,neznalí jazyka,ale fyzicky docela v kondici,tak že půjdem.Recepční nám namalovala trasu,že tak jeden,max dva kilometry.To je pro nás malina!Pujdeme se podívat.Vyjdeme a snad po půl kilometru se mně roztrhl střevíc.Nic se neděje,přece se nebudeme vracet.Střevíce do ruky,plážové šatičky,na hlavě tralaláček,půl litříku vody pro oba a jdem a jdem a jdem.Samé banánové plantáže,palmové hájky,mandarinkové sady a nikde ani živáčka.Máme v nohách snad osum kilometrů,když se před náma objeví takové prodejní boudy ,přímo u silnice,ale bohužel prázdné.Sedneme si do chládku,protože jdeme pořád po rozpálené silnici.Po chvilce odpočinku říkám manželovi:Dál nejdu! A on že dívej, půjdem po tu zatáčku a když to tam nebude,tak se vrátíme.Vyjdeme z té boudy a zastaví nám auto.Mládenec bílá košile,úsměv na tváři a že kde jdem?(alespon jsme si mysleli-co jiného by se ptal,že)Já: súk On posunkem,aby jsme si sedli.Já:Nou many On:Nou problem.Tak my si opravdu sedli,auto v kůži,čisto a vůně.A jedem snad dalších pět kilometrů,když se před námi objeví velké město s mešitami a mládenec nám zastaví u velkého obchodního domu a posunkem ukazuje,jestli je to ono.No je.Vysedáme,sedáme si do výklenku kdesi ve zdi ani nikde nejdeme. Po chvilce manžel říká:No půjdeme,jestli se chceme do večera vrátit.Tak vstaneme,manžel tak pět kroků přede mnou ja cupitám bosky za ním.Neuvěřitelné se stalo skutkem.Zastavuje auto, pán bílá košile,úsměv na tváři. Opět -kam jdem ?My hotel Crown.Pán ukazuje rukou,aby jsme si sedli a já opět známá písnička:Nou manyOn:nou problem.Všiml si mých sandálů v ruce,vzal je do ruky ,my sedli,on se rozjel někde do postranní uličky.My se na sebe podívali a manžel mi tiše říká:Je to v háji.Auto zastavuje u krámku,pán vysedá a jde mně dát opravit střevíc.Vrací se strašně zklamaný-krám byl zavřený.Rozjel se a těch odhadem dvanáct i víc kilometrů nám zastavil před hotelem.Podal nám ruku,zamával a odjel.Tak silně neuvěřitelný zážitek s náma doslova zamával.Tak si představ,povídám mému muži,potkáš u nás muslimku.Napadlo by tě se jí zeptat,jestli se neztratila,nebo něco nepotřebuje?A manžel odpoví:Po dnešním zážitku určitě ano.Na ten trh jsme se dostali příští den autem s dalšími Čechy z hotelu a řeknu Vám,že to bylo úplně někde jinde,než jsme šli my.No ale takový zážitek nevymyslíš a do smrti na něj budeme vzpomínat a hlavně na ty milé lidi z Ománu.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013