100 let
Čedoku
Tomáš Eisner | Teplice

"Tak příští léto už určitě poletíme k moři" slibovali jsme synkovi. To jsme ale ještě netušili, že let si na další rok plánuje i někdo jiný. Chystal se k nám totiž čáp , který měl donést malému Adámkovi začátkem září bratříčka. Plánovaný pobyt u moře jsme byli nuceni odložit a s těhotnou manželkou a synkem jsme se vydali koncem července na dovolenou na Šumavu. Užívali jsme si krásné přírody, navštěvovali památky, kterých bylo v okolí víc než dost, koupali se a zašli i na houby. Já se synkem jsme často poznávali okolí při vyjížďkách na kolech, zatímco má těhotná žena odpočívala se svými oblíbenými knihami na zahradě chaloupky, kterou jsme si pronajali. "Dnes na nás s obědem nečekej, my se najíme někde v restauraci" sdělil jsem manželce a hned po snídani jsme nasedli na kolo a vydali se na výlet. Nejdříve jsme si prohlédli nedaleký hrad a poté pokračovali dále lesní cestou. Asi po dvou kilometrech jsme vyjeli z lesa a uviděli osamocený domek, před kterým byla umístěna tabule s nápisem Dnešní menu: Hovězí polévka - Vepřový řízek, brambor, okurkový salát. Na zahradě domu byl jen jeden stůl s reklamním slunečníkem a šesti židlemi. "Asi nějaká menší hospůdka" říkal jsem si. A protože nám kručelo v břiše, slezli jsme s kol, usedli ke stolu a čekali na obsluhu. Po chvíli místo servírky nebo číšníka přiběhly dvě děti ve věku asi tak 9 a 11 let. "Dobrý den, budete obědvat?" "Ano, dali bychom si ten řízek s bramborem, ale polévku v tom vedru nechceme" odvětil jsem a divil jsem se, proč hostinský posílá místo sebe své děti. Očekával jsem, že jídlo donese někdo dospělý, ale za chvíli vyběhly z domu opět děti, donesly příbory a tázaly se, zda chceme něco k pití. "Jestli chcete pivo, tak máme jen lahvové a kluk si dá limonádu?" Objednal jsem si tedy pivo a synkovi limču. Děti donesly nejprve nápoje a hned po té přišel každý s jedním talířem s obrovským řízkem, bramborem a ještě se vrátily pro zmiňovaný okurkový salát. Jídlo nám moc chutnalo, jen mi bylo divné, že stále nevidíme nikoho dospělého. Děti stály kousek od nás, pozorovaly jak jíme a usmívaly se. Když jsme dojedli, poprosil jsem staršího chlapce, aby zavolal někoho komu můžeme zaplatit. Kluk odběhl do domu a po chvíli se vrátil s příjemnou usměvavou paní. "Dobrý den , mladá paní, můžete nám to spočítat?" Paní se rozesmála a doslova mě šokovala svou odpovědí. " To je v pořádku, peníze si nechte. Tohle není žádná restaurace, to si takhle jen naše děti hrají !!! :-) :-) " Protože nechtěla peníze přijmout, udělali jsme si následující den stejný výlet a dovezli "paní hostinské" bonboniéru a dětem balíček sladkostí. K moři jsme sice neletěli, ale na to moře zážitků z naší šumavské dovolené nikdy nezapomeneme.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013