100 let
Čedoku
Veronika Barcuchová | Slavičín

V létě 2019♥️ jsme s přítelem, jako každý rok, plánovali náš trip za teplem a sluníčkem. Snažíme se vždy vyhledávat destinace, kde je krásná příroda, tyrkysově průzračná voda, čisté a osamocené pláže, které se vydáváme hledat. V září jsme zavítali na řecký ostrov Lefkada, který je známý svými bílými útesy a tyrkysově průzračným mořem. Měli jsme v plánu Lefkadu za 11 dní procestovat na skútru. Od místních jsme se dozvěděli, že na ostrově je pláž, která je opravdu nejkrásnější ze všech, a to podstatné - lidem těžko nebo vůbec přístupná. To byla naše další výzva. Řekové jí říkají Egremni, je více jak kilometr dlouhá. Jednoho dne našeho tripu, kdy jsme nasedali na skútr s batohem, pitím a pár dalšími drobnostmi jsme se ji rozhodli objevit a prozkoumat. Podle místních byla po zemětřesení zasypána obří skalou, která poničila jedinou přístupnou cestu k ní a i část pláže. Proto ji lidé přestali navštěvovat. Představte si: Že stojíte na vrcholku hory a slížíte k tyrkysové mu moři s bílou obláskovou pláží a to vše - BEZ DALŠÍCH TURISTŮ . K tomu nesmím zapomenout na krásné béžovo bílé utesy, které ještě více zdůrazňují modrou barvu moře. Tohle jsme si nemohli nechat ujít! Tam dolů jsme museli! Plánovali jsme cestu, hledali mapy, cesty, jak se k pláži dostat a to vše v jeden den! Cesta kterou jsme objevili byla opravdu náročná, jen než jsme se probudili hustým lesem, kde jsme potkávali velké kozy a ovce nám trvalo hodně dlouhou dobu. Kamenitá cesta nás unavovala a už jsme pomalu přestali doufat, že se k ní dostaneme. Proto jsme se nejprve rozhodli probrodit k pláži, která byla vzdálená asi kilometr od Egremni. S přítelem jsme nafoukli své nafukovací donuty, posadili se na ně (spolu s našimi batohy) a doufali, že vše vyjde (že naše mobily, kameru a foťák nezmáčí voda, vše jsme raději dali do igelitových sáčků). Cesta byla delší než jsme si mysleli, z té výšky to všechno vypadalo daleko blíž. Pádlování bylo dlouhé, ale přece jsme se pomalu přiblížili. V tu chvíli jsem uviděla něco, co jsem si vždy přála vidět. Ten krásný pohled na osamocenou pláž s bílým pískem a v dáli skákající delfíny. V břiše jsem měla motýlky... úžasné a celá byla pro nás! Takový zážitek přeju všem alespoň jednou v životě zažít a vidět (ne jen na obrázku ?). Doufám že takových cest bude ještě hodně, proto bych si moc přála cestovat dál (samozřejmě i když poukaz nezískáme). Naše kroky by tentokrát směřovali někam dále do Thajska, Indonésie či Karibiku. Přejeme krásné cestovatelské zážitky ♥️

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013