100 let
Čedoku
Alena Ledvinová | Starý Bydžov

Když se řekne dovolená, tak kromě Čedoku se mi vybaví moře - moje první dvě "mořské" dovolené.
Úplně poprvé jsem moře viděla ve 14 letech. Je to už neuvěřitelných 40 let. Jeli jsme vlakem - rodiče, já s mladším bráškou, rodina známých s dcerou a 3 pánové - tedy pro mě pánové, zpětně si uvědomuji, že to vlastně byli 25letí kluci. Všichni jsme se znali z podnikových dovolených, takže cesta probíhala v báječném chaosu, byla plná přebíhání mezi kupé, smíchu a rošťáren. Největší lumpárnu nám ale nachystaly kameny, které napadaly na trať někde v Rumunsku, takže jsme měli 11 hodin zpoždění. I to, minimálně pro nás děti, byla docela zábava - skoro všichni jsme se na nucené zastávce trochu připekli a na brášku plivl místní osel, kterého chtěl pohladit.
Hotel byl skvělý (na tehdejší poměry) a moře mi učarovalo. Bylo sice kalné, ale vlny báječně, až na medúzy, které se houpaly na vlnách. Naštěstí nebyly žahavé, takže když mi jeden z pánské trojice hodil průsvitný exemplář medúzy na břicho, myslela jsem v první chvíli, že je to sáček s vodou. Nebyl. Za to následné zařvání jsem dostala zleva pohlavek od mámy a táta zprava vynadal strůjci překvapení.
No, druhý den jsme se "smáli" my. Chlapce napadlo vydat se na nuda pláž. U večeře líčili, co viděli - rodiče evidentně přemýšleli, co by mě a bratrovi narvali do uší - dojmy byly velkolepé. Až na to, že pánové večeřeli i básnili ve stoje. Nakonec museli s pravdou ven - sice hltali okolí všemi smysly, ale protože se styděli a těla pracovala, leželi půl dne jen na břiše. Další dny si prostě sednout na ty puchýře na pozadí nemohli.
Druhá dovolená u moře přišla až po dlouhých 12 letech. Tehdy poprvé viděla moře moje dcera. Byl rok 1991 a poprvé jsme s mužem a 7letou Kateřinou vyrazili do Itálie. Odhadovala jsem, že v Bibione byli Češi a Italové tak půl na půl. Bydleli jsme ve vilkách s úžasnou velkou terasou a k moři chodili širokou ulicí podle spousty kavárniček, obchůdků a stánků se zmrzlinou.
Ze všeho jsme byli vykulení, takže jsme se hned pustili do objevování. Jako první jsme objevili Katky třídní učitelku. Když jsme večer cestou od moře málem narazili do mé matykářky ze základní školy, usoudili jsme, že poměr Češi:Italové tu musí být tak 70:30. Vlastně nám to vůbec nevadilo, s Čechy jsme se domluvili a Italové byli milí a vstřícní.
Myslím, že hlavně dcera poprvé zjistila, co je kouzlo osobnosti, protože ať jsme šli kupovat cokoli, Italové z ní byli nadšení. My dva s mužem jsme světlí, modroocí, ale dcera se hned krásně opálila, kulila své velké zelenohnědé oči na prodejce a zpovídala je, jak se co řekne italsky. Výsledkem bylo, kromě dárků v podobě hroznů vína, kopečků zmrzliny a broskví také to, že na konci zájezdu mluvila i za nás. Za vrchol jejího umění považuji to, že nám dokázala objednat skoro normální kávu, tedy ne tu lžičku na dně hrnečku, která vám málem urve srdce (ano, jsme kafaři barbaři).
Moře bylo úplně jiné, než jsem si vybavovala z Bulharska. Bylo čisté, průhledné a vlny nám pořádně podrážely nohy. Nezapomenu na tu hrůzu, když jsme dceru přehazovali přes vlny a ona nám najednou zmizela. Vlny ji pod vodou šplouchly úplně jinam. Muž začal šíleně plácat do vody, kde je, já stála strnulá a neschopná pohybu, než se za dlouhých pár vteřin dcera vynořila o pořádný kus dál. Prskala, plivala, nadávala - a přitom se smála. Bezstarostné dětství... My se vzpamatovávali ještě půl dne, zatímco ona vyhrabala na pláži hlubokou díru a prosila, zda ji může do večera sledovat, jestli do ní někdo spadne. Nápad jsme zamítli, díru společně zahrabali a slzičky zbaběle uplatili zmrzlinou. Báječně jsme si celý pobyt užili a občas si na něj rádi nad fotkami zavzpomínáme. Příští rok už to bude 30 let...
Vím, že Čedok zajistí i pobyty v Čechách a byla jsem s Vámi i na Slovensku, přesto je pro mě Čedok hlavně synonymum pro úžasnou dovolenou u moře. A když si uvědomím, že i já už své zážitky počítám na desetiletí, tak je Čedok vlastně mladík - přeji mu tedy do další stovky hodně štěstí, úspěchů a spokojených klientů.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013