100 let
Čedoku
Lidmila Kábrtová | Zvěřínek

Byl to náš poslední výlet na střední škole. Jaro roku 1990 bylo vlahé, nám bylo čerstvých osmnáct a vloni na podzim „to prasklo“.
Dodnes nevím, jak se nám povedlo umluvit naši třídní, tehdy již starou dámu těsně před důchodem, ale jednoho dubnového rána se s pšouknutím otevřely dveře zájezdové Karosy a my stáli v Bernauer Straße. Po celonoční jízdě jsme byli utahaní, nevyspalí, ztuhlí, ale oči nám zářily! BERLÍN! Konečně jsme byli na ZÁPADĚ, konečně jsme byli VENKU, konečně uvidíme, jak vypadá KAPITALISMUS!
A hlavně konečně nakoupíme to, o čem jsme dlouhé roky jen snili. Všichni jsme měli sáhodlouhé seznamy – byly na nich plísňové džíny, kazeťáky Sony, deodoranty FA, gramofonové desky, spodní prádlo a spousty dalších věcí. Seznamy, seznamy, seznamy. Domlouvali jsme se mizernou němčinou, jedli housky s turistickým salámem zabalené z domova a nevěřícně hleděli na obchody s výlohami polepenými reklamami, které byly plné zboží, o němž se nám nikdy ani nezdálo.
Zeď, kolem níž jsme chodili, jsme skoro nevnímali. Betonovou „hradbu“, ze socialistické strany špinavě šedou, z kapitalistické provokující barvami nasprejovaných malůvek, právě ukusovaly sbíječky dělníků. Kusy urvaného betonu prošpikovaného železnými pruty se válely na zemi a čekaly, až je bagry naloží na nákladní auta, která je kamsi odvezou. Zůstali jsme tam snad jen pět minut, zeď padající k zemi mezi námi větší zájem nevyvolala. Bylo potřeba stihnout obchody.
Maličký kousek toho betonu jsem si tehdy vzala. SUVENÝR Z BERLÍNA. Když jsem ale tenkrát vrátila domů a vybalila džíny, diktafon a svetr, ten úlomek zdi jsem v batohu nenašla. Někde asi vypadl. Dnes už si nepamatuju, jak ty džíny vypadaly a co se stalo s diktafonem. Ale ten kousek betonu bych měla ráda. Stal se pro mě symbolem okamžiku, kdy jsme se dotýkali historie. I když jsme to tenkrát ještě nechápali.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013