100 let
Čedoku
Alena Kůzlátková | Brno

Kolegyně mojí maminky měla dvě dcery. Obě se provdaly za španělské piloty a odstěhovaly se na Kanárské ostrovy. Jedno léto jsme se za nimi vypravili celá rodina. Musím říct, že pokud bychom na Kanárech neměli známé, nebyla by to zrovna dovolená snů. Hotel byl sice krásný a veškeré služby byly nadstandardní, ale ta příroda kolem… Vegetace žádná, jen vyprahlá poušť. Moře samá vlna, takže jsme do něj vlastně vůbec nechodili. Naštěstí jsme měli domluvené půjčení auta, a tak jsme každý den vyráželi za mamči kolegyní a jejími dcerami do města Grand Canaria. To, oproti ostatním místům, bylo nádherně rozkvetlé a plné vegetace. Jeden den jsem s nimi jeli na výlet do nejhezčí motýlí zahrady Palmitos park, kde chovají asi 100 druhů tropických motýlů. Bylo to tam hodně veliké a opravdu nádherné. Po celém dni stráveným tam jsme nasedli do auta a vraceli se zpět do našeho hotelového komplexu. Cestou však naši zastavili u silnice, že si utrhnou kaktus, který se jim v líbil už v té motýlí zahradě. (Nechápala jsem tenkrát jak si představují, že ho budou převážet a jak jim vydrží cestou domu.) Pamatuji si, že tenkrát vystoupil z auta jen táta, protože mamka se bála, aby je někdo neviděl, že tam trhají kaktusy. Zpětným zrcátkem jsem ho pozorovala, jak si sundává ponožku, aby mohl kus kaktusu z keře odloupnout. Povedlo se mu to a uložil ho do kufru u auta do nějaké krabičky. Čekali jsme, že nastoupí a raději rychle pojedeme pryč. Jenže on tam pořád stál za autem a snažil se z ponožky vyndat trny, aby si ji zase nandal.

My v autě byli mrtví smíchy. Nám totiž na rozdíl od něj došlo, že tu ponožku od trnů už nikdy nevysvobodí. Asi po pěti minutách marného snažení to konečně došlo i tátovi. A jestli jsme se doteď alespoň trochu drželi, tak teď jsme teprve vyprskli smíchy. Ten moment, kdy to tátovi došlo a ponožku vztekle odhodil na krajnici do keře plného pichlavých kaktusů – ten se prostě nedá pořádně popsat. A věřte nebo ne, ten kaktus má mamka dodnes v květináči.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013