Tahle dovolená nás naučila, že člověk nemusí utratit desítky tisíc, aby prožil dovolenou svých snů. Je to už dvanáct let zpátky, ale pořád na ni vzpomínáme jako na tu nejlepší dovolenou, kterou jsme prožili. Protože jsme tehdy měli hluboko do kapsy, děti byly malé a spláceli jsme bydlení, hledala jsem dovolenou, kterou budeme moci strávit s partou přátel a současně být v bezprostředním kontaktu s přírodou, nerušeni výdobytky civilizace. Přes  kamaráda jsem se dozvěděla o chalupě, která patřila františkánské církvi. Cena pronájmu byla opravdu doslova "za hubičku", na krásném místě nedaleko Velkých Karlovic v horském prostředí krásných moravských Beskyd. Zajásala jsem, rozhodnuti jsme byli okamžitě, jedeme ! Na dovolenou jsme se těšili celý půlrok, jako malé děti. Nezjišťovali jsme, jaké má chalupa vybavení, byli jsme šťastni, že chalupa je "na samotě u lesa", několik kilometrů na dosah jakéhokoli dalšího obydlí. V půli července jsme vyrazili, naloženi až po střechu nejen teplým oblečením (letní večery na horách bývají chladné). Cesta byla delší, žijeme v Královéhradeckém kraji, ale výsledek stál za to. Okouzleni jsme stáli u chalupy a zírali .. na to nepopsatelné genius locci .. Představete si více než 100 letou roubenku, v přenádherné přírodě, s potůčkem nadosah, kde vyvěrá pramen, ideální místo pro dětské hry, stavění hrází z kamínků, obklopenou lesem a přes potok na vyvýšeném místě menší slunnou paseku, ideální místo pro dětské hry. V chalupě hliněná podlaha pobitá prkny, bez elektriky, ale solární panel a zásoba svíček nám při večerním povídání úplně stačily. Myli jsme se v plechové vaně, kam jsme dopředu ohřáli vodu na kamnech, ale nevadilo nám to. A naše malé děti to braly jako dobrodružství. A ty večery ! Před chalupou, u ohníčku, s táborovými písněmi a oblohou plnou hvězd, nezastíněnou světelným smogem města. Rána byla krásná, vyplašili jsme občas srnce, jelena, ve stodole jsem potkali plcha velkého (taková menší veverka), u potůčku poměrně vzácného mloka skvrnitého. A co jsem tam celý týden dělali ? :-). Nu, týden byl málo. Děti si vydržely hrát celé dopoledne u potůčku, já s kamarádkou jsme nakoupily čerstvé ryby, upekly je v troubě na dřevo, pekly v ní bramboráky, meruňkové buchty, mňam ... Vše v ní déle trvalo, než v té elektrické, co máme všichni doma, ale tak chutné a nadýchané buchty jsem ještě nejedla. Prostě jsme se na týden vrátily o více než 100 let zpátky. Chodili jsme na houby, na borůvky, vše bylo doslova za humny. Nevynechali jsme ani výlet na vrch Soláň, který je od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Valašska. Soláň proslul jako "valašský Olymp", protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Z vrcholu je krásný výhled na masiv Radhoště, Lysou horu. Za krásného jasného počasí jsou vidět Jeseníky, hřebeny Malé Fatry ! Mé milované Valašsko, ještě se za Tebou vrátím !