To co vám chci vyprávět se stalo v době, kdy na celnicích ještě probíhala kontrola pasů a zavazadel. Z mého zaměstnání se pořádaly výměnné pobyty. Jednoho dne na naší nástěnce před jídelnou bylo napsáno, že se můžeme zúčastnit pobytu do NDR.

Z velkým nadšením jsem se mezi prvními nahlásil, zaplatil jsem uvedenou částku a těšil jsem se, jak si tam nakoupím.

No nadšení bylo veliké, začalo to tím, jak všichni v autobusu hodnotily, jak všude i na vesničkách mají čisto. Já si tam koupil sportovní boty, kožené rukavice, sestře nějaké krajkové podprsenky a parfém. Známím i nějaké dárky a jídlo, co tady u nás v té době nebylo.

Kámen úrazu ale byl, kdy jsme na cestě zpět přijely na celnici.pasová kontrola byla hned, ale celní to byl problém. Pamatuji si jak igelitové tašky s nákupem v tu chvíli nebyly nikoho. Mě si celník vyhlédl a řekl mi, ať s ním vystoupím z autobusu a vzal mě na kontrolu.

Já celý roztřepaný, šel s ním. Za skleněnými dveřmi  se usmál a představil se mi. V tu chvíli jsem si vzpoměl na svého kamaráda z dětství.

Všichni z celnice odjeli spokojení a já měl v kapse telefon na kamaráda se kterým jsem v kontaktu dodnes.