Psal se rok 2017, s přítelem Kubou jsme měli za sebou první společný rok a spolu s dalšími členy rodiny jsme se chystali na dovolenou na Kubu. Jelo nás celkem sedm a každý z nás se těšil na něco jiného. My ženy se nemohly dočkat, až budeme ležet na písčité pláži s Mojitem v jedné ruce a Piňa Coladou ve druhé, muži se zase těšili na potápění, projížďky typickými veterány a vůni doutníků. Kuba čekala jen na nás!

Místem naší dovolené se stalo městečko Siboney ležící 20 km od města Santiago de Cuba. Podle průvodce klidné přímořské letovisko, ve skutečnosti spíše rustikální vesnice obehnaná příkrými útesy, palmami a omšelými domky. A mezi tím jedna šedá pláž okupovaná kubánskými rodinkami. Žádné luxusní letovisko, ale nefalšovaná kubánská atmosféra, které jsme ale den po dni (a hlavně drink po drinku) přicházeli pomalu na chuť. A to také díky místním obyvatelům, kteří se nebáli nám ukázat svou typickou kubánskou povahu. Jedním z nich byl i pomocník našeho pana domácího. Skromný, ochotný a tak trošku blázínek, který neustále někde a někam pobíhal. Každý den se nás ptal, zda náhodou neznáme nějakou Boženku from Brno, která zde byla také na dovolené. Neznáme... Za celý pobyt jsme se nedozvěděli, čím si ho vlastně tak získala. Tato hláška se stala jakýmsi mottem naší dovolené a jen jsme ho viděli, řikali jsme si ,,Jéé, Boženka from Brno je tady!"

Takže milá slečno/paní Boženko, čtete-li tento příběh, snad se v něm poznáte a snad si i Vy díky němu zavzpomínáte na svou (snad krásnou) dovolenou. ?