100 let
Čedoku
Eva Ferenčáková | Pržno

Psal se rok 2013 a já na začátku roku začala pracovat v jazykové škole. Byla jsem nezadaná, bez závazků a těšila se na léto, když tu mě někdy v květnu oslovila má šéfová, jaké mám plány na začátek července a zeptala se mě, jestli bych s ní a její partou přátel nejela na týden do Tater. Pozvání nepřišlo jen tak náhodou, její záměr byl představit mi jednoho z jejich kamarádů.

Její nabídka mě dost popudila, nelíbilo se mi, že mi chce někdo někoho dohodit, a potom se mi nepozdávalo i to, že se dotyčný vracel po třech letech do Česka z ciziny. Z vlastních zkušeností cestovatelům moc nevěřím, nejsou to většinou lidé, kteří touží se usadit na jednom místě a brzy založit rodinu. Po přemlouvání slovo dalo slovo a já se do Tater, s lidmi, které jsem neznala, nakonec vydala. Jela jsem tam s tím, že si užiji dovolenou a turistiku, šéfce udělám radost a vše bude jako předtím. Na nějakou lásku jsem absolutně nepomýšlela.

Přišel den D, parta mladých lidí byla moc fajn, sjížděli jsme se na nádraží a z celé skupinky jsme čekali na poslední auto, ve kterém byl onen dotyčný. Když se otevřely dveře auta, podlomily se mi nohy. Vystoupil mladý, opálený, vysportovaný sympaťák, co se vrátil z Ameriky, kterou projel z Vancouveru do San Diega na kole. Přišel ke mně, představil se, podal mi ruku a já věděla, že je mi ten kluk zatraceně sympatický a že si budeme mít co říct.

Tak, jak dovolená začala, tak i pokračovala. Prostě skvěle. Poprvé jsem zažila na vlastní kůži krásu a ostrý vzduch Vysokých Tater, ve kterých jsem do té doby nikdy nebyla. Učaroval mi výstup na Teryho chatu, dlouhý přechod přes Svišťovku až na Skalnaté pleso, vrchol Baníkov, Roháče a mohla bych pokračovat dál a dál. Všechno bylo skvělé možná i proto, že má šéfová měla dobrý čich a věděla, koho mi představit. Na túrách jsem si měla s dotyčný co říct, postupně jsme se poznávali, dlouze si povídali o životech a večer zpívali vedle sebe za doprovodu kytar u táboráku. Aneb, jak říkala má babička, odříkaného chleba největší krajíc. Tak, jak jsem zarytě tvrdila, že nikoho nechci poznat, tak jsem v tom lítala až po uši.

Po příjezdu z Tater jsem se dočkala pozvání na kafe. Ani vteřinu jsem neváhala. S Ondrou jsme si prostě sedli. Ta dovolená a léto 2013 bylo nezapomenutelné, krásné a plné počínající lásky. Dodnes mám vůni toho léta v nose a nikdy na něj nezapomenu.

Dnes je to skoro 7 let od naší dovolené a já jsem vděčná, že mě osud zavál právě do zmiňovaných Tater. Našla jsem v horách mou lásku, nyní už manžela a zároveň tatínka našich úžasných dvou dětí. Těším se na to, že o naší lásce a o tom, jak jsme se poznali, budeme jednou společně vyprávět našim vnoučatům.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013