100 let
Čedoku
Jiřina Bendiková | Městečko Trnávka

Dostali od dětí dárek ,dovolenou na Kanárských ostrovech. Mohli jsme si vybrat na jaký.Jelikož jsme důchodci, neumíme žádnou cizí řeč a naše cestovatelské schopnosti jsou nevalné, podmínila jsem to tím, že odlétáme z Brna.Tam není takový šrumec jako v Praze,Tam by jsme se ztratili - to byla naše argumentace.A tím bylo dané který ostrov to bude. Z Brna se odlétá jen na Tenerife a to byl náš cíl.Odlet v Brně v pohodě, přílet na Tenerife také. Říkala jsem manželovi, jéé tady je to malé jako v Brně, super. Celý pobyt byl fantastický .Měli jsme hodně fakultativních výletů a tak jsme toho hodně viděli a poznali. Poslední den nás autobus odvezl zpět na letiště k odletové hale a já zkoprněla.Byla obrovská ,čekala tam na nás delegátka,ukázala do které fronty si stoupnout na odbavení zavazadel a rozloučila se.Po celou tu dobu ve frontě jsem sledovala ,,naše,, lidi ,kam jdou k odbavení dále.Museli jsme po schodech nahoru do patra.To už manžel prohlásil,že má žízeň. Po odbavení jsem už nezahlédla vůbec nikoho z naší skupiny.V obrovské hale plné značkových obchodů jsme uviděli pojízdné schody dolů o patro níž.Kolem schodů byly lavičky,kde posedávali lidé, ale žádný našinec. A tam dole jsme zahlédli obyčejné občerstvovací stánky.Tak manžel stoupl na schody ,že pojedem dolů.V ten okamžik mě napadlo,no jo ,ale to jdeme zase zpět, tam kde jsme byli do přízemí ,ale my už jsme odbaveni.Rychle jsem zavolala na manžela ať se okamžitě vrátí nahoru. Ten se obrátil a snažil se jít nahoru.Ale opravdu jen snažil,schody jeli dolů a on po nich chtěl nahoru.Napřed pomalu,potom zrychlil,ještě zrychlil..Ale to už jsem dostala huronský záchvat smíchu(a směju se ještě dnes ,když si na to vzpomenu) .Museli byste vidět, jak se manželova tvář měnila,napřed klid,potom výraz přitvrdil, nakonec pot na čele a panika.Toto se všechno se odehrálo v několika málo minutách.I při tom smíchu sem si ale stačila všimnout ,že vedle jsou i obyčejné schody.Takže nejenže manžel mohl jít po nich ,ale že se přece jen dolů může,Zavolala jsem na manžela ať sjede dolů, ten už byl chudák celý zpocený hrůzou,že tam takto bude ,,šlapat,, dodnes.Lidé co seděli nahoře na lavičce manžela neviděli,byl pod jejich úrovní, ale viděli starší ženskou ,která dostala záchvat smíchu.A to by dostal každý, kdo by mého chudáka manžela viděl na těch schodech.Nakonec jsme vše zvládli, našli i tu správnou odletovou bránu a manžel se stihl před odletem i občerstvit. A tento zájezd byl od vás.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013