Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní čtyřdenní dovolenou na lyže.
Starší syn nás pozval na Zadov na Šumavě.
I když jarní prázdniny byly letos hned začátkem února, vypadalo to celoročně opravdu bez sněhu.
Starší syn však věřil, že na sjezdovce se lyžuje kdykoliv, neboť se zasněžuje. Rozhodla jsem se tedy být pozitivní a výjimečně to risknout.
Ráno jsme dorazily na hory a okamžitě, bez ubytování, šli lyžovat na zbytcích sněhu, než se roztaje úplně, neboť teplota nepřirozeně rostla.
Další den nebylo lyžovat na čem a i na fotkách jsme neměli v krajině jedinou vločku sněhu.
Udělali jsme si tedy výlet do Vimperka do penzionu Boubín, který provozuje moje známá ze školy.
Kladla jsem si otázku, co dál.. Velká očekávání, příprava a co teď ?
Začala jsem se průběžně usilovně v duchu modlit a představovat si, že se stane zázrak a ráno budou vysoké smrky a kopce okolo chaty bílé.
Ráno jsem vstala rozlámaná a syn, který byl celý čas na telefonu na předpovědi počasí, oznamuje,
že na sjezdovkách, ve větší výšce jistě půjde dobře jezdit.
Při pohledu z okénka bylo venku jako v pohádce.
Další dny jsme dokonce nemohli vyjet po ránu po silnici k vleku.
Od 10 do 16 hodin téměř bez oběda kluci lyžovali a užili si sněhu dostatečně.
Dovolená nebyla propadák, ale stal se opravdu zázrak.