Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění cestování. S přítelem, pozdějším manželem, se nám podařilo obstarat týdenní poznávací zájezd do Severní Koreje. Když jsme přistáli v zachmuřeném Pchjongjangu, ujal se nás horlivý průvodce. Hodiny nás ukázkově školil, co můžeme a nemůžeme. Nemohli jsme skoro nic. Jen se držet za ruce a jít pouze tam, kam nám dovolil. Náš zájezd měl vrcholit zdoláním druhého nejvyššího pohoří KLDR, Diamantových hor. Hned po obědě jsme se nedočkavě nahrnuli do stařičkého autobusu a zamířili k bájným horám. Pohled z okna působil stísněně. Sem tam rýžová políčka. Mlčenliví vesničané shrbení nad málo úrodnou půdou. Najednou se zničehonic zatáhla obloha… Rázem se spustil obrovský liják. Nebe křižovaly ohnivé blesky. Hromy. Jako v hororovém filmu. Průvodce nás utěšoval, že prudké změny počasí jsou na podzim běžné. Po dalších dvou hodinách jsme se dotrmáceli až k poslednímu, snad ručně vyrobenému říčnímu přemostění. Divoká voda v korytě se stále zuřivě vylévala z břehů. Hrůza! I náš průvodce zneklidněl. Zejména ve chvíli, kdy z chatrného mostu odplouvaly kameny a dřevěné podpěry. Bezradně jsme sledovali dílo zkázy. Déšť přestal bubnovat a nám zůstaly jen oči pro pláč. Část přemostění se beznadějně protrhla a nenávratně odplula. Řidič autobusu vyděšeně pokřikoval. Prý se hned musíme vrátit zpět. Nakonec jsme ho přemluvili. Vystoupili jsme z autobusu. Vykasali si nohavice a s chutí se pustili do práce. Ti nejsilnější z nás stavěli z velkých kamenů ztracenou cestu směrem k nedalekému břehu. Ostatní jsme jim ochotně pomáhali. S příchodem večera se nám podařilo postavit provizorní most. Zpocení, zmáčení a unavení jsme sledovali, jak náš prázdný autobus opatrně zvládá metr po metru překážku. „Podařilo se!“ sborově jsme zajásali a zcela vyčerpaní se vrátili do autobusu. Průvodce nás mimo předepsaný scénář pochválil. Konečně jsme mohli zamířit do cílového horského hotelu. Tam nás až do půlnoci čekali s bohatou večeří. Brzy ráno jsme s batohy na zádech vyrazili do pohádkových Diamantových hor. Uvítala nás půvabná krajina se spoustou uhrančivých mohutných vodopádů, minerálních pramenů, buddhistických chrámů a odpočinkových letovisek. Parádní a nezapomenutelný zážitek v zamřížované Severní Koreji! Zkušenost, že se nic nemá dopředu vzdávat, se vyplatila. Zejména ve vzdálené asijské zemi, kde je vše dopředu přísně nařízeno. Nám se však podařil husarský kousek. Bez oficiálního povolení jsme Korejcům postavili náhradní most…