Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po Čechách, můj příběh je konkrétně o naší metropoli. Tentokrát jako bychom měli místa a téma povídání cestou předurčeno, z vlaku jsme vystoupili rovnou u sochy sira Nicholase Wintona. Tedy vzápětí jsme se vrátili do dnešní doby, stavili jsme se cestou z Václavského náměstí Na Příkopech v Hamleys, kde však byl Golem, který nás letos toulkami Prahou také provázel poměrně často. Občerstvili v Zetku a mohli vyrazit na poznávání opět trochu jinak. Pamatovala jsem si z dětství uličku Rychlých šípů kousek od Staroměstského náměstí, tam se dřív i psaly vzkazy, když se moc nemohlo o Jaroslavu Foglarovi mluvit. Je taková zastrčená, že by ji málokdo našel. Navštívili jsme Muzeum voskových figurín Madame Tussauds, spodní patro bylo s historickými osobnostmi - mistr Hanuš a Orloj, Tycho de Brahe v alchymistické dílně Rudolfa II. (včetně Golema) Jan Hus, Karel IV s manželkami, T.G. Masaryk, Václav Havel, Buddha, z velkých umělců Mozart a Dvořák, pak už sportovní, filmové a hudební hvězdy jako Jackson, Bono Vox atd.
Prošli jsme se k Rudolfinu a pak na Starý židovský hřbitov na Josefově. To místo má opravdu silnou atmosféru. Ani nám nikdo nemusel říkat, že je to hřbitov a nemluví se, ztichli jsme sami od sebe. Náhrobky, které jsou i 12 vrstev hrobů nad sebou, tiše mluvily samy své příběhy. Někteří návštěvníci se modlili u hrobu Rabbiho Lówa, hebrejsky MaHaRaL, tvůrce Golema, i plakali.
Ještě při procházení nejširší (a nejdražší) ulicí v Praze - Pařížskou, jsme mlčeli. Nebo jsme možná oněměli nad cenami :) . Na Karlově - dříve Juditině mostě už jsme si povídali. Malostranská mostecká věž má příběh, kdy projížděl na koni rytíř Pertolt, dva havrani se hádali a shodili kámen z menší - Juditiny věže přímo na něj.
Opustili jsme Královskou cestu a sešli dolů z mostu k Werichově vile, o té se dříve také moc nemluvilo. Na Čertovce hledali chobotničky z druhého patra až došli k Lennonově zdi. Ta snad 100x přemalovaná zeď má také své kouzlo a jakoby mluvila.
Poslední zastávkou bylo Muzeum Karla Zemana, kde jsme si mohli i natočit film, ve kterém jsme byli v pravěku, na Měsíci, nebo 20.000 mil pod mořem a poslat na mail. Bylo tam hodně věcí k vyzkoušení. Určitě se podíváme na nějaký film na námět Julese Verna.
Pak už jsme jen koukli do nejužší uličky v Praze u Náplavky, která je řízena semaforem, kolem Valdštejnských zahrad Senátu ČR jsme došli k Malostranské a po těch kilometrech už opravdu rádi sedli na metro a odjeli na nocleh.
Třeba Prahu navštívíme letos ještě jednou - při cestě z/na letiště, kdyby čirou náhodou můj obyčejný příběh zaujal a doputoval k nám poukaz Čedoku.