Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a pak se s manželem odstěhovala do Thajska . Navštívili jsme jí a místo kde bydlela na KRABI bylo úžasné. Jelikož často navštěvovala rodiče v Mnichově, domluvili jsme se, že když ona bude v Evropě, tak my budeme bydlet u nich v domě. Vše bylo naplánované do nejmenšího detailu včetně předání klíčů od domu na letišti v Mnichově. A tak jsem letěla z Prahy do Mnichova a těšila se na exotickou dovolenou .V letadle jsem si vypnula mobil a spokojeně odpočívala . V letištní hale zapnu mobil a NIC ...
Vyzkoušela jsem snad všechny možnosti, ale mobil nenaskočil . Kolem mne bylo spoustu ochotných lidí, kteří mi svůj mobil půjčili, ale neznala jsem zpaměti ani jedno číslo na nikoho z rodiny, natož na kamarádku . Byla jsem zoufalá a odmítli mi i vyhovět a vyhlásit " rozhlasem " na letišti, že sháním kamarádku . Už jsem si představovala, jak ničím kamarádce zámek u domu nebo cihlou rozbíjím okno. A tak jsem nevnímala čas a za chvíli, jsem slyšela, jak vyhlašují moje jméno, že se mám neprodleně dostavit k odletu . A pak se stal zázrak. Ve chvíli, kdy jsem se odbavila a směřovala k letadlu na mne někdo zavolal. Byla to Milena, která slyšela, moje jméno, našla terminál a hodila mi malý balíček, kde byly klíče .
Po příletu domů jsem se naučila nazpamět 6 telefonních čísel z rodiny na svoje nejbližší, tak jak jsem to uměla dříve, když jsme měli jen pevnou linku a žádné mobily.