100 let
Čedoku
Andrea Varáčková | Štěnovice

Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála splnit, ale snad v to ani nedoufala. Jedním bylo napsat knížku a druhým vidět krásy Japonska na vlastní oči. Tato země mě lákala odjakživa, ale byl to jen nedosažitelný sen. Tedy to jsem si alespoň myslela. Když nadešel čas mých dvacátých narozenin a maturitních zkoušek, přišla za mnou babička a v obálce mi předala vlastnoručně vyrobený poukaz na poznávací zájezd do mé vysněné země.
Uteklo pár měsíců a já a babička jsme na letišti natěšeně vyhlíželi našeho průvodce a zbytek skupinky. Jakmile jsme se v letadle usadili, došlo mi, že to opravdu není jen hezký sen, ale že skutečně budu již za třináct hodin procházet ulicemi Tokia.
Dovolená byla ještě kouzelnější, než jsem si ji představovala. Pan průvodce byl velmi milý a věděl hodně o všem, na co jsme se zeptali. Byli jsme v Tokiu, kde jsme se fotili u sochy Hachiko a viděli překrásnou svatyni Meiji, v Osace, Yokohamě a Kyótu, u něhož jsme se u svatyně Fushimi Inari Taisha mohli projít cestičkami tvořenými nespočtem malých červených bran, což působilo jako místo z jiného světa. Byli jsme provedeni několika hrady a paláci, včetně toho Shogunova a překrásnými zahradami. Podívali jsme se i do zenové zahrady, o níž se vypráví, že kdo se u ní posadí tak, aby viděl na všech třináct kamenů, které jsou v ní naaranžované, dojde něčeho jako je osvícení. Zjistila jsem, že je dost možné tento úkol splnit pouze ze střechy, ale za cenu vykázání mi to osvícení nestálo. Kromě památek a zvyků měla i japonská kuchyně své kouzlo, i když to nebylo zrovna pro mě. Pravé japonské sushi jsem si však nemohla nechat ujít.
Měli jsme také spoustu příležitostí se seznámit se zdejší kulturou a pověstmi. V prvním výškovém táboře hory Fuji nám průvodce vyprávěl o bytostech japonského folklóru a mě tak začalo Japonsko zajímat ještě víc než dřív. Naučili jsme se, jak provést očistný rituál před vstupem do svatyní a u nádherné, obrovské svatyně Kyomizudera jsme si mohli vyzkoušet požádat bohy o splnění přání. Jenže tou dobou má dvě největší přání již splněna byla.
Cestou zpátky jsem si posteskla, jak těch deset dní rychle uteklo, a plná nádherných, nezapomenutelných vzpomínek jsem se dala do vymýšlení nových životních cílů.

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013