100 let
Čedoku
Tomáš Sládek | Praha

V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem jsme už byli přijati na vysokou školu a začínaly nám tříměsíční prázdniny. Naplánovali jsme výlet, sbalili věci a s partnerkami vyrazili od rodičů půjčeným autem s ještě nezaschlými řidičskými průkazy na jih. Vydali jsme se na dobrodružnou cestu přes Alpy do Chorvatska. Byla jiná doba, rok po válce, spali jsme na divoko na plážích v opuštěných zátokách, užívali si západy a východy slunce, prostě těžká romantika. Istrie zasažená válkou nebyla, ale přesto turistů bylo minimum.
Postupně jsme cestovali podél pobřeží stále na jih Istrie až na mys Kameňjak, kde jsme coby mladí a neklidní s kamarádem vymysleli, že poplaveme na ostrov, který vypadal, coby kamenem dohodil. Plavání k ostrovu bylo příjemné, i když překvapivě dlouhé a proti sluníčku. Když jsme se ocitli na místě, čekalo nás nepříjemné překvapení. Na ostrově bylo dost hadů, kteří nevypadali jako kamarádi, ani kousek stínu a celý ostrov byl pokálený od ptáků. Odpočinek se tedy nekonal, vracíme se zpět.
Plaveme se sluncem v zádech, což bylo příjemné. Nyní vidíme, že dno v hloubce asi deset metrů je celé porostlé chaluhami. Asi v polovině vzdálenosti se pod námi objevil ohromný stín, který nás sledoval. Jako začínající potápěči jsme věděli, že i sem může zcela výjimečně zavítat žralok. Poučky nepoučky začali jsme plavat jako o život. Doslova. Dodnes cítím tu obrovskou dávku adrenalinu, která se nám vlila do žil, a věřím, že bychom za sebou nechali i Michaela Phelpse… (držitel 28 olympijských medailí, z toho 23 zlatých)
Bylo to skutečně skličující. Po několika minutách, zcela vyčerpaní jsme se odevzdali osudu. Necháme se sežrat. V tom i žralok se zastavil a nám to došlo. Ty vole, to je náš stín, řekl kamarád z posledních sil. Byl to nepopsatelný pocit úlevy. To, že jsme cestou prožili panickou ataku a málem se stali nevinnými oběťmi krvelačných žraloků jsme přítelkyním zamlčeli.
Na tento příběh vzpomínám rád. Vždy si uvědomím, jak mocná je mysl a představivost. Dnes se tomu musím smát, ale byly to perné chvilky…

100 let
příběhů s Čedokem

Již 100 let pomáháme tvořit Vaše příběhy. Byli jsme u mnoha významných životních okamžiků, setkání a šťastných dní.

 

Zapojte se do soutěže

Vaše příběhy
 

Přečíst tento
příběh
Vždycky jsem milovala přírodu a strašně mne bavilo sopát ...
1987
Přečíst tento
příběh
V roce 1996 jsem právě odmaturoval, s nejlepším kamarádem ...
1996
Přečíst tento
příběh
Kdo by si snad myslel, že malé děti z cestování nic nemají, ...
1997
Přečíst tento
příběh
Už od malička jsem měla dva veliké sny, které jsem si přála ...
2016
Přečíst tento
příběh
Rozhodli jsme se s manželkou navštívit Dubaj. První co jsme ...
2019
Přečíst tento
příběh
Moje spolužačka ze základní školy se vdala v Německu a ...
2017
Přečíst tento
příběh
Než našetřím na větší dovolenou, putujeme alespoň po ...
2020
Přečíst tento
příběh
Gorbačovova bouřlivá perestrojka přispěla k uvolnění ...
1987
Přečíst tento
příběh
Velice rád cestuji, někdy si rád a dlouho poležím na pláži ...
2017
Přečíst tento
příběh
Dostala jsem se po letech se svými syny 11 a 39 let na zimní ...
2020
Přečíst tento
příběh
Vyrazil jsem s kamarádem na 3 týdny do Malajsie, kterou jsme ...
2020
Přečíst tento
příběh
Už od dětství jsem toužila po plavbě velkou lodí. V mých ...
2013